pátek 5. srpna 2011

Slečna A.?

Někdo venku mluví nahlas francouzsky, takovou černošskou francouzštinou. Nechce se mi vykukovat.

Slečna A. měla ožít v nějaké mé povídce, ale nakonec jsem si řekla, že ne. Že zůstane tady u mě v článku, kde ji nikdo jen tak nenajde. A bude.

Je jí devatenáct, je na svůj věk dost velká, silná a vyspělá a urostlá. Bohužel v obličeji vypadá přísně a tvrdě. Předčasně vyspělá, kdo by se jí taky divil, když její madre tahá domů nové tatínky, co při nejblížší příležitosti třeba rozmlátí kuchyň nebo vyhrožují smrtí. Nebo obojí.
Má ale něco, co zachraňuje nejen ji, ale i ostatní. Má nádherný silný hlas.

Tenhle článek v sobě nebude mít žádný pozlátko ani nic. Nechci se snažit o formu, ani o obsah, chci A. napsat. Tady ji máte.

A. v Musaionu. Čekala, že se odevšud poline hudba, ale vůbec ne. Už před chvílí sbalila svoje noty do tašky a odešla na dívčí záchodky opláchnout si obličej. Poslední, dost falešný úsměv, jí věnovala žena v lesklé peleríně. Ona, stejně jako A., usilovala o studium v Musaionu pro příští rok. Narozdíl od A. však byla žena; Bylo jí ke třicítce a měla za sebou řadu úspěšných koncertů. Mezi uchazeči jich byla taková většina. Proto A. sbalila své noty do tašky dřív, než na ni vůbec přišla řada. Naposledy se dotkla chvějícími se prsty svých tváří, naducaných a růžových, a potom prostě a jednoduše odešla.

Zpívala. V Atriu. Nebo všude možně. Doma. U klavíru. Nepřestávala.

Maturitě nepřikládala valný význam. Odmaturovala. Zpívala. Telefonát. Z Musaionu v zahraničí. Počítají s ní. A. si chce zapsat číslo, kam má ještě zavolat pro další informace, prsty se jí však zachvějí podobně jako tehdy na záchodcích a propiska vypadne z ruky.

Sebere ji a ruka se přestává chvět.

Začne se chvět znovu, až když si toho všimnou i ostatní. Napiš nákup. Matka. A. se motá hlava.

Vyšetření. Punkce. Vyšetření. Telefonáty. Vyšetření. Punkce. Telefonát. Ordinace.

Doktor v zašedlém plášti si odkašle.

Roztroušená skleróza. Devatenáct let. Místo v zahraničním Musaionu, možnost zpívat.

Kapačky. Kortikoidy. Návštěva matky.

Roztroušená skleróza v mozkovém kmeni. Tíživá nespravedlnost se rozpíná ještě rychleji, než kterákoliv nemoc.

A. ještě nikdy nikdo ani nepolíbil, a přitom už ---

1 komentář:

  1. občas se na tomhle světě člověk ani neohřeje a už aby zas šel...
    myslím, že se ti ji povedlo napsat.

    OdpovědětVymazat