pátek 12. srpna 2011

Parapedikúra

skřípot posledního metra
flétna bezďáka
ve vestibulu
zrzavej feťák v džísce a se šátkem
kulhá
a stejně
se mě lek'
víc
než já jeho
studená podlaha zvlhlá pod zadkem
opodál
černošský pasáci
šlapky
a obrovskej šedavej
úplněk
(Dnes v noci; Inhalium)

Píšu jako prase. Někdo by mi měl sebrat modrej bloček a mých pětadvacet per. Asi si budu pořizovat další. Uvidíme. Možná bílýho Parkera, jako bych neměla už dva jiný --

Poslední dobou mě kromě Harryho Pottera uchvacují ještě staré čínské zpěvy.

Sám sedím v osamělých bambusech.
Na loutnu brnkám. Dlouhý vzdech a vzdech.
Hluboký les. Jsem nezvěstný v té chvíli.
Náhle mne světlem zalil měsíc bílý.
(Pavilon v bambusové aleji; Wang Wej/František Hrubín)

Z toho vyřazuje klid a vlastně o nic nikomu nejde. Tenkrát by mě bavilo žít! Li Po by mi podal karafu a nohy bychom si máčeli v řece. No že jo? Že jo?

Jo a Blatnýho mám taky ráda.

3 komentáře:

  1. Anebo by soudce Ti pořád řešil nějaké zločiny...
    Ty verše jsou krásný.

    OdpovědětVymazat
  2. To jo. Ti Číňani fakt uměli ...

    OdpovědětVymazat
  3. Stověžatá má mnoho tváří.. Píšeš dobře...piš dál :-)Stověžatá má mnoho tváří.. Píšeš dobře...piš dál :-)

    OdpovědětVymazat