středa 3. srpna 2011

Luční granát

Teď už mám ale vážnej problém se nenasrat. Z toho opravdu mála pozorovatelů mého blogu (číslo tak žalostně nízké, že se jej stydím uveřejnit) se kdosi odštěpil. Nesere mě ani tak to, že mi ubyl jeden čtenář, jako spíš to, že nevím, kdo to byl. I když číslo těch, kteří můj blog sledují, je velmi nízké a já bych přísahala, že všechny ty nešťastníky znám nazpaměť, tak teď opravdu netuším.

Dnes jsme byly s mme. J. nakupovat potraviny a pak jsme jedly farmářskou šunku. Vyprávěla mi o tom, jaký to je, mít obrnu. A já začínám mít pocit, že svoji práci nedělám nijak dobře.

Co dělám ve zbylém čase, je vypovězeno na obrázku, který ilustruje tento článek. Ležím jako luční granát a mám se k výbuchu. Za deset korun jsem si koupila Durycha, Hemingwaye, Edmonda de Amicise /to skloňování jsem ověřovala, ale furt mi to zní divně/ no a taky Hovory s TGM. Nechápu, jak tohle mohli prodávat za desetikačku. Blbci. Volové. Jako nový. Ze sedmačtyřicátýho. vydání. A i přesto přese všechno čtu něco, čemu jsem nikdy nevěnovala dostatečnou pozornost. Čtu Harryho Pottera. Dnes jsem si do deníku napsala několikastránkové pojednání o tom celém. A nechci ho sem už moc převádět, neboť jsem se vyblbla dost. Vlastně jsem se jen zamýšlela nad tím, proč Harry Potter oslovil tolik lidí. Přijde mi to celé totiž naprosto zvrácené anebo naprosto geniální. Musí v tom být asi zahrnuto všechno, všechny ty faktory, co ovlivńovaly vznik toho díla. Ať už to, že jej napsala žena, Britka, celkem mladá a hlavně nijak bohatá - jímavý příběh - anebo to, že vykradla, co mohla, aniž by se na ni i takovej zloun jako Inhalium mohl zlobit. Opravdu. Ty knížky mě nesmírně baví a já nedokážu říct proč. Jsou promyšlený - i když občas mi tam něco vrže - jsou i vtipný - i když teda přemrštěnost jistých postav už nezná mezí - třeba takový Zlatoslav Lockhart mě bije do očí. Svět, který nám představila J.K.Rowlingová jakožto svět čar a kouzel (jo, ti Medkové tomu taky dost dali), vlastně aspoň trochu splňuje představy každého mudly. Jsou tam košťata, jsou tam kentauři a fénixové a baziliškové. Ale taky je tam něco navíc, některé hezky vylíčené postavy, které člověk vlastně začne mít rád a má dojem, jako by doopravdy žily, je tam famfrpál a taky mozkomorové a samozřejmě Dudley. Tedy nejen stereotypy a báchorky, co se tradují mezi lidmi už stovky let. Pak už stačí přidat do kotlíku špetku své fantazie a touhy nechat se unést a mejdan může začít.

A já jdu číst kompletního Harryho Pottera, takže čau a uvidíme se tak za týden.

Žádné komentáře:

Okomentovat