neděle 17. července 2011

Dement, they meant.


Kdybych vám řekla, co jsem dělala dneska v noci, tak mi to stejně neuvěříte. Snad jen stačí říct, že na koberci zbylo dvanáct nebo třináct fleků.

Byl to náser, ale ne můj.

Taky mi asi neuvěříte, že teprve v devatenácti jsem si přečetla My děti ze stanice ZOO. No a samozřejmě, jako všechny ty kultovní věci, ani tohle mě nijak zvlášť nenadchlo. Přečetla jsem si to, abych zjistila, jaký to je, vypořádávat se se závislostí, neboť moje závislost na sladkým a stále se zvyšující potřeba si šlehnout mě docela odrovnává.

A ta Christiane mě teda pěkně srala. Se dalo čekat.

Ale i tak jsem to přečetla a vlastně jsem nebyla vůbec znechucená nebo nic, akorát mi to přišlo jako na svou dobu skvěle načasovanej dokument, a tím to haslo.

Pak jsem četla Bohyň od Konwického, která dost lehce sklouzávala ke kýči a děj byl předvídatelný a všechno vlastně bylo strašně banální a tolikrát slyšené, jenom snad ta doba a prostředí Bujwidz a Vilie tomu dodávala tu atmosféru, pro niž se mi to tak líbilo.

Třetí Matrix mě mimochodem zklamal, ale první dva mi přijdou dobrý. Hlavně mi pořád ještě přijde k smíchu, že Vědma změnila svoji podobu a zmiňuje to ve filmu, když pravda byla taková, že představitelka Vědmy prostě zemřela a byla nahrazena někým jiným.

S tím na mě nechoďte ---

Hlavně teda pěkně debilní dialogy, že jsem se tomu musela smát.

No nic, no.

Jo a teď čtu tu Blběnku.

A píšu kraviny.

Poslední dobou se z mýho blogu stává smětiště mejch názorů na knihy a filmy. Už vůbec se nedělím o svůj život, o strky a frky, o nemoce, o sny a o toužení. Těžko říct, zda je to dobře nebo špatně. Můžu to zkusit tak i tak. Třeba, jestli to tu ještě někdo čte, by mi to ten někdo mohl říct.

4 komentáře:

  1. Přečetla. Myslim že stanici ZOO je lepší číst mladší. Protože je to dost primitivní na to aby si to ve 13 dočet, aby ti z toho bylo blbě a nechtěl zkusit heroin a nevadilo ti že jsou tam všichni idioti (jen pokud se učíš němčinu, zvýší to ten odpor k ní). V 19 bych si ji už taky nedala, a film je odfláklej, ale přesně jak píšeš, je to jak dokument své doby.

    Jinak jak se dostáváš ze závislosti? Neumim si to představit ale po půl roce přejídání hlavně rohlíkama ("tukovýma") mi pomohlo s chutě na ně se dostat ultrapřejedením - i s masem, které nenávidím. Zaprvé mi bylo špatně na duchu, zadruhé se mi zvedlo snad cholesterol a cukr a všechno že mi bylo tak blbě, že už jim jako hodná rohlíkubojná dívka.

    A na norštinu teprv budu chodit na Karlovce. Ale chci si ulehčit první semestry. Nechci vyletět hned :D

    OdpovědětVymazat
  2. Pamatuju si, že když jsem Zoo kdysi před lety přečetla, tak mě to na ty drogy spíš nalákalo (ale protože jsem hodná holka, tak jsem je nezkusila - to je jasný).
    Mimochodem, taky bojuju se závislostí. Na čínskejch nudlích (takový ty za 3-4 Kč, který si zaleješ vodou a tváříš se, že máš jídlo). Zatím se držím, ale jak začne semestr vidím to bledě - lákadlo levného jídla s úžasnou umělou chutí bude asi příliš velké.
    A čoveče, mě je i jedno, jestli tu píšeš o sobě nebo o knížkách a filmech nebo o čem. Protože všecko, co napíšeš je osobitý, máš svůj styl, kterej z toho dejchá a to se mi líbí.

    OdpovědětVymazat
  3. "Děti" jsem četla ve 20, nečekala jsem, že mě to znechutí (od "...a bude hůř" přečtenýho v 16 už mě nic nemůže dostat) a nedá se říct, že by mě to zklamalo. U Matrixu jsem prozatímně už několik let skončila u jedničky.
    Piš si, co chceš, kdo čte, čte a vývoj nezastavíš :)

    OdpovědětVymazat