pátek 15. července 2011

Asi jsem v průseru.

Když ráno vstanu, potřebuju aspoň jogurt, ale ideální je kobliha. Nepotřebuju oběd. Ale něco sladkýho. Zkouším odvykat. Klepou se mi ruce a selhávám. Furt. Nevydržím dělat soustavně nějakou činnost. Pak vyjedu za Prahu a je mi blbě a už za tři dny zas lezu po stropě a potřebuju něco sladkýho, a když to nemám, tak jsem schopná pro to jít kamkoliv.

Teď jsem třeba doma nic neměla, tak jsem honem snědla dvě broskve, aby mi aspoň přestala slabost v rukou.
A kdykoliv mám nějaký peníze, tak si za ně stejně nejvíc kupuju bonbony.

Měřila jsem to. Poslední sladkost jsem měla včera kolem sedmé večerní a teď už se mi zastavuje srdce. Vlastně ne - měla jsem u Tomáše pár bonbonů kolem desáté večerní a teď už se mi zastavuje srdce! Jsou tři.

Občas sním balík bonbonů, jako by to bylo nic a furt nemám dost a pak mi je blbě a tak si říkám, že si dám detox, ale jak říkám, to nezvládnu už dýl jak tři dny. To je fakt strašně strašný.

Takže jsem koukala na doktorku cé zet, co píše o závislosti na cukru. A já už tak nějak intuitivně všechno zkoušela, ale to ovoce mi už tu pořádnou cukrovou pálku prostě nenahradí. To je zabitý, zabitý. Hu=ějsflksfiéweiéakdiafůal.

2 komentáře:

  1. Třeba si potřebou cukru kompenzuješ něco jiného, co ti ve stravě chybí... Vím, že třeba lidi, co vysadí maso, to takhle mají...
    Držím palce!Třeba si potřebou cukru kompenzuješ něco jiného, co ti ve stravě chybí... Vím, že třeba lidi, co vysadí maso, to takhle mají...
    Držím palce!

    OdpovědětVymazat