neděle 8. května 2011

Hvězdokokpit




Jsem kreténský pako, čtu si (místo učení) úryvky z Máchova deníku - kolikrát Lori pical, odkud a kam a zda to vyšlo či ne, a děsím se skutečnosti, že by někoho napadlo vydat třeba moje deníky, oproti nim je slovo picat ještě docele pěkné.
A že už jsem takhle neslušná, rovnou dodám, co zapříčinilo můj brzký odjezd z chaty.
Ucpal se odtok do žumpy. Picaly jsme to s mámou klackem a smály jsme se, ale vtipný to moc nebylo.

Pak jsem chodila po zahradě a jak pako si přeříkávala něco ve smyslu: "É, Felix Kadlinský -- no, ten -- a ta poezie, co no --"
Musím se naučit mluvit koherentně, jinak chcípnu na výdutě.

Cestou do Čerčan jsem se koukala z vokna na vovce a na českou krajinu a říkala si, jak jsem ráda, že pocházím zrovna odtud, že by to jinak nešlo. Pak jsem se zakousla do krajíce chleba s máslem a pak se strachovala, že z toho hnus-vlaku dostanu žloutenku. Naproti mně seděli dva myslivečkové a přes uličku ležel rozvalenej třetí, hodně vožralej. Dva myslivečkové si zpívali jede jede mašinka a průvodčí to bral jako správnej stoik. V Čerčanech pak ďoubali do třetího flaškama od piva, aby ho vzbudili, že na něj čekaj' děcka. Vzbudil se a říkal, že žije jako v pohádce.

Jo a v noci se mi zdál sen tak krásnej, že jsem se musela ráno držet cípů peřiny, aby ještě neskončil. Nebylo v něm žádný picání ani strky frky (pobyt na vesnici ze mě udělal fakt vola), byl to naopak kosmickej zážitek. Šla jsem na Petřínskou rozhlednu v noci a byla jsem tam jenom já a paní průvodkyně.

"Za to, že jste přišla, vám ukážu kouzlo."

Pak něco zmáčkla a z rozhledny byla rázem raketa a my v ní vyletěly a lítaly jsme noční Prahou pod hvězdičkama, bylo to fakt nádherný. Pak přistála u mýho domu, když svítalo a říkala: "Tak zase příště." A já říkala, že jo, že určitě.
Tak doufám, že třeba dnes v noci se proletím, a že by to tentorkát mohlo bejt třeba v kokpitu jiný rozhledny, na světě jich je tolik.
Trochu ten sen byl jako od Nosova, možná, že jsme já i průvodkyně měly Neználkovu čepičku, už si to moc nepamatuju.
Ale připomnělo mi to tu výstavu v DOXu, jak na ní Neználek pical Knoflenku a já už se fakt potřebuju podrobit ústavní léčbě a nápravě shora - třeba okem lobotomii nebo něčemu podobně užitečnému.

Na hlaváku spousta individuí a hlášení, že přijel český vlak Karel Havlíček Borovský a odjel neměckej rychlík Friedrich Schiller, ale nejvtipnější byli stejně Slováci, ti měli Košičan.

2 komentáře:

  1. :D já ti ty tvý sny tak závidím, zvláště to, že si je vůbec pamatuješ!
    ... zbytečné psát, jak jsou tvé články úžasné... prostě jsou :)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za komentář na blogu a za hlasování na Čtení pomáhá. Přeji Vám do života strašně moc štěstíčka:-) S dovolením občas nahlédnu, jak se Vám daří:-)

    OdpovědětVymazat